A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Maďarsko - Cestopisy

Budapešť v létě 2009

Popis toho co jsme viděli, co se nám událo a jak se nám tam líbilo.

Budapešť v létě 2009

Na začátku naší cesty byl záměr využít prodlouženého volna od 3(pátek) do 6 (pondělí) července 2009. A protože jsem ještě nikdy v Maďarsku nebyla padla má volba na Budapešť.
Připravovala jsem se pečlivě = jak jet, co vidět, jak se tam dostat atp.
Na základě rady Papaja21 jsem na www.booking.com vyhledala nejdříve hotel Europa, ale poté co jsem se dočetla, že má dvě části a ubytovávají do „socialistické“ jsem to změnila na rodinný hotel/penzion Timon. Europa byla asi za 350 osoba/noc a Timon za 190 osoba noc, oba včetně snídaně. Každý je také na jiné straně Budapeště, Europa je na severozápadě a Timon na jihovýchodě, což se ukázalo ale jako dobrá volba, protože to bylo k památkám blízko a jednoduché spojení.
Pátek
Vyjeli jsme už v pátek dopoledne. Do GPS jsme zadali adresu hotelu, s tím, že se chceme vyhnout placeným cestám. Vedlo nás to z Ostravy dolů na Žilinu, Banská Bystrica, Zvolen kde začala GPS trochu zmatkovat, protože je tam kolem úsek placené silnice a tam kam nás chtěla GPS vést byl zákaz vjezdu, ale nějak jsme to objeli a kousek jeli přes částečně placený úsek.dolů na Vác. Celkově to nebyly žádné „kotěhůlky“ a jelo se pěkně až jsem byla překvapená, protože manžel hrozil horama, serpentinama. Za hranicemi jsme se v Maďarsku napojili na dálnici M2, která je placená jen pro auta nad 3,5 tuny, takže hit! Na okraj Budapešti jsme dojeli kolem druhé a u Nyugati se strhla hrozná průtrž mračen, přestaly fungovat semafory a jelo se krokem. Táhli jsme se přes město ve štrůdlu až k našemu hotelu Timon.
Hotel je hned u hlavní cesty na letiště Ferihegy, takže nelze přehlédnout. Auto jsme zaparkovali na trávě před hotelem, protože paní říkala, že přijede autobus a tak musí mít místo na parkovišti. Dalo se s ní domluvit anglicky. Dostali jsme čtyřlůžkový pokoj ve třetím patře (není výtah) v podkroví, takže v pokoji bylo jak my říkáme „na zdechnutí“, ale měli jsme tam ventilátor, tak jsme ho hned zapli. Pití jsme si dali hned chladit do ledničky na chodbě a vydali jsme se prozkoumat okolí. Z mapy, kterou jsem zkoumala doma jsem věděla, že je kousek stanice metra Kobányi-Kispest (konečná M3) kam jsme si museli jít koupit jednodenní jízdenky. Prošli jsme si okolí, stavili se v CBA na nanuky (pán za námi kupoval plechovkového kozla, české nápisy, vše jako u nás). Potkali jsme i bazén, ale bohužel jsme neměli plavky. Asi po 1 km od hotelu jsme našli kýženou stanici metra. Koupili jsme si tedy po domluvě rukama nohama jednodenní jízdenku NAPIJEGY. Problém byl v tom, že to neoznačuje cvakadlo, ale paní za přepážkou napíše kdy a v kolik hodin začíná jízdenka platit. Než jsem to pochopila (maďarsky :-)) Tak to chvíli trvalo, ale nakonec jsme se domluvili a dali jsme si to od soboty 8:00, ale mohli jsme i trochu později, protože platí 24 hodin a tak by jsme druhý den dojeli dále :-)
Zpátky do hotelu jsme se vrátili kratší cestou. Manžel a tchýně si chtěli dát čepované pivečko a když jsem je tahala do hospody, kde ho čepovali zdálo se jim to jako pajzl a že půjdou do hotelu. Tam jsme ale zjistili, že nečepujou a tak jsme zapadli do hospody naproti, kde čep byl, ale po objednání nám donesla pivo v lahvi, takže trochu zklamání, ale bylo vychlazené a docela dobré a taky podle toho stálo 32,- Kč. Pak jsme opět v dešti utíkali zpátky do hotelu a já pobrala na recepci mapy a průvodce v AJ. Průvodce mi nakonec nebyl k ničemu, protože jsem měla itinerář připravený, ale mapa byla k nezaplacení, protože na ní byly i spoje metra, tramvají, busů kam který jezdí.
Sobota
Druhý den jsme vstali, zašli na snídani dolů a vydali se na prohlídku města. Tramvaj č 50, která stojí hned před hotelem nás dovezla na konečnou do stanice Hátar tér, kde je přestup na metro. Chtěla jsem jet to Kálvin tér a podívat se na tržnici, ale asi kvůli hrozbě záplav byla stanice zavřená a tak jsme jen projeli. Takže jsem přeskočila řádek v itineráři a jeli jsme dál do Deák tér, kde jsme přestoupili na M2 do Batthyany tér. Vylezli jsme tam na povrch a podívali se na kostel, který je hned u zastávky, přes rozvodněný Dunaj byl vidět parlament, krása. Ptala jsem se starší paní co venčila pejska na Halászbastya, ale překvapila uměla anglicky! Dle její rady jsme tedy jeli dál metrem na Moszkva tér, kde jsme po menším hledání zastávky našli autobus číslo 16 směrem k Rybářské baště a na hradní vrch.
Autobus stojí hned u Matyášova chrámu, který je bohužel právě v rekonstrukci exteriérů (dovnitř jsme nakonec ani nešli). Rybářská bašta je moc pěkná a je z ní výhled na město, parlament, řeku, tak jsme se motali po ochozech, bylo docela brzo (9:00), takže tam ještě moc turistů nebylo. Pak ale začaly přijíždět autobusy s ruskými a japonskými turisty, tak to tam zahradili a udělali si tam hospodu, nevadí, co jsme chtěli jsme si pofotili a mohli jsme jít dále. Pokračovali jsme po hradním vrchu směrem k hradu. Slunce už začalo pálit a tak bylo chození docela únavné. Od hradu jsme vyšli k lanovce a ostaní se chtěli svézt, přitom to bylo dolů kousek pěšky. Tak jsme vyplázli 80,- Kč za 100 metrovou jízdu lanovkou a už jsme byli dole u řetězového mostu. Most je moc krásný, je neprůjezdný pro auta, jsou na něm stánky (jako na Karlově mostě v Praze). U prvního stánku jsme si dali na osvěžení pivo (400ml = 40 Kč) a prošli si most tam a zpátky. Kousek od lanovky jsme na autobusové zastávce nasedli na autobus a dojeli k Margaretině mostu. Tam jsme nasedli na metro a jeli na Nyugati. V Nyugati nás to z metra vyplivlo točitými dveřmi rovnou do šopinu Westend, kde jsme měli v úmyslu zapadnout na jídlo, ale bohužel pro projití prvního patra jsme nic nenašli a tak jsme vyšli ven, že si zajdem někde venku. Jenže kolemjdoucí ukazovali na restauraci asi 800 m daleko a tak jsme se vrátili, že zajdem do mekáče. Naštestí hned u toho druhého vchodu jsme dole uviděli obrovský jídelní kout, srdce zaplesalo. Vybrali jsme si nakonec Tureckou kuchyni, kde měli velké smažené ryby (a vynikající) skoro bez kostí, se salátem nemělo jídlo chybu, zaplatili jsme 120,- Kč/jídlo a byli jsme najezení k prasknutí. Z Nyugati jsme se vydali na Margaretin ostrov, kde jsem měla v úmyslu navštívit bazén Pallatinum (četla jsem, že jsou tam skluzavky, termální bazénky, plavecké bazény a vyžití i pro malé děti). Autobus 26, který jede z Nyugati nás zavezl na ostrov, kde jsme vystoupili na druhé zastávce. Objevili jsme tam i zpívající fontánu, prolézačky pro děti a přes cestu bazény. Šli jsme tam, bylo mi sice divné, že tam nikde není napsáno Pallatinum, ale protože jsem nepředpokládala, že by na ostrově byl ještě jeden bazén myslela jsem si, že se to prostě maďarsky jmenuje jinak :-)
Zaplatili jsme 150,-Kč osoba/den a šli dovnitř. Manžel si vzal batoh a my měli jen plavky a ručník. Hledali jsme skříňku až pak mi došlo, že zámek s klíčem dávají u vstupu. Tam neuměli anglicky, jen pár slov německy a tak jsem se snažila jim vysvětlit, že „mein man ist mit ales money“ v pánských šatnách. Klíček se půjčoval na kauci pasu nebo peněz. Nakonec se jim sželelo a jeden klíček nám půjčili.
Zjistili jsme, že se žádné skluzavky ani nic pro děti moc v areálu nenachází. Byly tam dva menší bazénky s termální vodou, ale v hloubkou 80cm, takže pro mrňata jen v kruhu. Byly tam 3 větší plavecké bazény, pak jeden se skokanskými můstky, kde zrovna probíhaly závody mládeže a u toho bylo brouzdaliště, ale zahrazené kvůli těmto závodům.
Jedna paní se mě ptala jestli umím anlicky a byla celá nadšená, že si můžem pokecat. Od ní jsem se dozvěděla, že toto není Pallatinum, ale mrzet mě to nemusí, protože to je zavřené kvůli záplavám. Nicméně jsem tímto setkáním získala kontakt na francozusku z Versailles, kam se chystáme v září:-)
Z bazénu jsme jeli ještě na Citadelu, ale pak už byla dcerka unavená (místo spaní skákala do bazénu) a chtěla zpátky do hotelu. Po příjezdu jsme si dali polívku do hrnečku, koukli se na fotky za celý den a šli jsme spát.
Neděle
Ráno jsme vstali celkem brzy a rychle dole v hotelu posnídali aby jsme do osmi (platila nám ještě celodenní jízdenka) stačili zajet do Deák tér odkud jsme chtěli jet M1 na náměstí hrdinů a do parku Város liget. Další celodenní jízdenku už jsme si nekupovali, protože bychom ji zřejmě neprojezdili a tak jsme si koupili bloček deseti jízdenek GYÜJTÖJEGY(na všechno) za 270,- Kč. Nakonec nám celodenní jízdenka stačila jen do Deák a tak jsme se rozhodli jít po Andrássy utca pěšky, vyplatilo se to.
Jako první jsme narazili na katedrálu svatého Štěpána, kde zrovna probíhala mše a tak jsme se byli podívat dovnitř. Pokladnice s pravou rukou svatého Štěpána byla zavřená (v neděli až od 13:00), ale nějak jsme to oželeli a šli dále. Dále už na ulici Andrássy je krásná budova opery, naproti ní hned další zajímavý barák a tak by se dalo pokračovat. Nachází se tam i spousta (asi dražších) obchodů ale spousta byla vyklizená, prázdná nebo těsně před zavřením, což byl trochu smutný pohled. Ulice je zakončena právě památníkem hrdinů a za ním přilehlým parkem s dalšími památkami. Na náměstí autobusy vyplivovaly skupiny turistů. Nejvíce byla slyšet ruština, pak nějací poláci a možná by se našel i český, ale to už jsme nezkoumali a šli se podívat do hradu Vajdahunyad. Jedná se o stavbu (jak jsme zaslechli od polské průvodkyně) kterou si Maďaři postavili jako reprezentaci různých slohů, které se u nich vystřídaly. Zaříná to středověkou veží hradu Vajdahunyad, jehož originál se nachází v Rumunsku, přes turecké prvky, gotika, secese a barokní budova, kde sídlí zemědělské muzeum. Původně jsme chtěli jít i do ZOO, ale tuto možnost jsme zavrhli (i přesto že nás v kapse pálily slevové kartičky 30% :-) ) Odtamtud jsme se přesunuli do zábavního parku Vidámpark. Byli jsme tam kolem půl jedenácté (otevírají v 10:00) což bylo fajn, protože tam nebylo moc lidí. Nefungovaly terminály a tak jsme museli zaplatit hotově (opět jsme předložili kartičky na 15% slevu z hotelu Timon). Vstupné bylo napsáno 440,- Kč dospělí, 285,- děti 100-140 cm. Z lístku jsem se dočetla, že nás to se slevou stálo každého 380,- (kdyby to bylo dle ceníku měli bychom to ještě o 36,- Kč levnější, ale hádejte se s nima maďarky, že dcera měří jen 104 cm :-( ). Nejdříve jsme šli na autíčka a manžel čekal na vystřelení na tyči, pak na slavnou horskou dráhu http://www.vidampark.hu/2009/hun/jatekok2.php?g=14 to bylo moc fajn, je lepší než v Praze. Naše malá si to moc neužila, protože lidi (a my taky) pištěli a to ona nemá ráda. Pak tam byly další adrenaliny jako dinosaurus který točil chapadlama na všechny strany, točil se okolo atp. Tam chtěl mažel. My holky jsme šly na ruské kolo a dobře jsme udělaly, protože jsme uviděli koutek pro menší děti. Z ruského kola jsme šli na vodní lodičky, pirátské lodičky, šlapací kola, hasičské auta, ruční vláček a jiné. Celkově jsme tam strávili 4 hodiny, ale ještě by šlo i déle, ale bylo zase neuvěřitelné horko a tak jsme chtěli do bazénu. Vypadli jsme v půl třetí a přes cestu se přesunuli do lázní Szechényi. Za námi se už dveře zavřely, že je plno. Čekali jsme až se uvolní nějaké skříňky. Vstupné bylo (děti starší než 2 roky absolutně žádná sleva) 300,- se skříňkou a 370,- s kabinkou(těch měli dost). Pokud odejdete dříve než za 2 hodiny vrátí vám závratných 30,- Kč. Po menším trapasu, kdy jsme neměli dost peněz hotově a zbytkový limit na celkovou platbu nestačil na obou platebních kartách. Pokladní nám schoval lístky a my jsme vyběhli ven vybrat zbytek limitu z bankomatu (u Vidámparku), pak nás tam strážný nechtěl pustit i přesto, že jsem ukazovala na tchýni, která na nás čekala a mumlal něco o cirkusu. Nakonec se to povedlo a my mohli jít dovnitř. Lázně jsou opravdu krásné. Termální bazén s vodou 37-38 stupňů není ani trochu osvěžující, ale hned vedle je plavecky s normální vodou. Já si šla se Saškou lehnout na ochoz, usla hned :-). Pospala si a pak jsme se mohli do pozdního odpoledne ráchat. V budovách jsou vnitřní bazény, taky s termální vodou od 18 do 40 stupňů. Později se ochladilo a přihnala se i přeháňka, tak jsme si lebedili v teplé termální vodě a bylo nám fajn.
Na zpáteční cestě jsme prošli i kolem ZOO, ale brány už se zavíraly, tak bychom to nestihli. U náměstí hrdinů jsme vlezli do metra, je vidět, že to je první lajna = okachličkované, komorní, malé vláčky. Cvakli jsme si první jízdenky z bločku a jeli na Deák tér, tam jsme přestoupili na M3 a jeli do hotelu. Celkem jsme projeli každý 2 jízdenky (v rámci metra i s přestupama platí 1 hod, jinak jedna jízda tramvají/busem)
Pondělí
Sbalili jsme se, posnídali, rozloučili se v Timonovi a přesunuli auto blíž ke stanici metra Kobányi-Kispest. Jsou tam paneláky, tak jsme zaparkovali u jednoho a šli okouknout obchoďák Skála a taky přilehlou tržnici. Objevili jsme tam meruňky a broskve za 15,- Kč/kilo, tak jsme si je hodlali nakoupit domů. Vydali jsme se pěšky na metro (asi 500m). Cvakli jsme si další lístky i když manžel se tvářil, že jako budem tvrďáci a nebudem cvakat. To by se nám ale setsakramentsky nevyplatilo, protože při výstupu na Kalvin tér nás kontrolovali revizoři! Kousek od metra se nachází centrální tržnice, přes most pak další krásné lázně (říkala francouzska na Margaretině ostrově) Gellért. Prohlédli jsme si tržnici, kde bylo znát, že v ČR je státní svátek, protože se mezi stánky proplétalo více čechů než Maďarů. Nakoupili jsme si papriku v plátěném pytlíčku, pohled, nezbytnou magnetku na lednici, sušené chili papričky a venku ještě od paní na ulici kytici levandule za 10,- Kč :-).
Prošli jsme se po mostě tam a zpátky a šli jsme na metro spátky k autu. Zbyl nám jeden lístek a tak jsem musela ještě 2 koupit. Chtěla jsem ušetřit a tak jsem myslela, že koupím jen METRÓSZAKASZJEGY za 25,- Kč jeden, ale když jsem se pána ptala, jestli to platí na celé metro, řekl, že jen 3 zastávky a to by nám nestačilo, takže jsem musela připlatit a vzít normální VONALJEGY za 30,-Kč.
V Kobányi-Kispest jsme vybrakovali trčnici a odváželi si 10 kg meruněk, 2 kg broskví, 4 kg rajčat a 6 kg paprik (prý na lečo) :-);.
Slíbila jsem malé ZOO, tak jsme se chtěli stavit do Bojnic, že si prohlédneme zámek zvenku (pondělí=zavřeno)a zajdem do ZOO. Cesta až na Slovensko probíhala po dálnici naprosto v pohodě až u Zvolena začala zase GPS zmatkovat, nakonec nám nezbylo nic jiného než vjet na dálnici do Žiaru n/Hronom. Z Žiaru jsme chtěli pokračovat na Handlovou a pak dál na Prievidzu a do Bojnic, ale poté co jsme zahlédli na dálnici hlídku s dalekohledem nám nezbylo nic jiného než odbočit na Kremnici. Trochu jsme se tam pomotali a GPS se nechytala, tak jsme vytáhla mapu a jeli jsme podle mapy. Bohužel jsme asi odbočili příliš brzy, takže nás to po pár kilometrech svedlo na LESNÍ cestu, hrozné díry, nezpevněné, ještě že máme zvýšený podvozek. Ve zdraví jsme to přežili a nakonec do Bojnic dojeli, ale už pozdě, tak jsme si jen obešli zámek, sedli zpátky do auta a jeli domů.
Celý výlet hodnotím velmi kladně, ale bohužel jsme nestihli vše o jsem si naplánovala: Jeskyně pod hradem, lázně Gellért a jiné, takže se v listopadu chystáme znovu :-).

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@