A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Maďarsko - Cestopisy

Eger - leden 2011

Prodloužený víkend v Egeru, návštěva krásných míst, ochutnávka dobrého vína.

Eger - leden 2011

PRODLOUŽENÝ VÍKEND V MAĎARSKU
28. - 30. leden 2011

Již dlouho nás lákali jeskynní lázně Miskolc-Tapolca. Zároveň ale někde v okolí by mělo ležet maďarské Pamukkale. Vzhledem ke vzdálenosti to ale není výlet na jeden den. Takže řešit problémy s ubytováním a se zvěří. Zvířectvo se relativně vyřešilo tím, že jsme omladinu ponechali doma, ubytování jsme hledali přes internet. Protože jsme měli od podzimka zakoupený hotelový šek EUROREST, hledali jsme, kde poblíž zamýšleného cíle leží vhodný hotel. Nakonec jsme našli vhodnou lokalitu i s hotelem. Tedy penzionem. Penzion Bacchus v Egeru.

Tak začalo dopisování s hotelem. Jak? No přece anglicky. Prostřednictvím „strýčka Gugla“ jsem nechal přeložit požadavek a odeslal. Asi za dva dni mi přišla odpověď, že máme rezervovaný dvoulůžkový pokoj v požadovaném termínu. Po kratší době však Květa zjistila, že nám chtějí počítat 12.000 místo pouhých 6.000 za noc a osobu. Takže opět psaní a překládání, až jsme se v pohodě domluvili, že vlastně ubytování je zadarmo a platíme skutečně jen stravu a turistický poplatek.

Pohoda. Začíná shánění informací. A známek. Takže jsem přes internet zaplatil maďarskou dálniční e-vinětu a na benzince zakoupil sedmidenní slovenskou známku. Ještě že jsem si ji dobře uložil, protože den před odjezdem jsem ji hledal kde je. Našel jsem ji, potvůrku. Postupně měníme forinty, chystáme auto, zajišťujeme si dovolenou tak, abychom mohli v pátek 28. ledna odjet. Ve čtvrtek Květu ještě čeká povinná firemní akce, já chystám toasty na cestu a pak ještě slezina u Rowerů. Večer Květu vyzvedávám, valíme dom, dochystáme zbytek věcí a ráno vyrážíme směr Maďarsko.

Pátek ráno naložím auto, okolo půl osmé startuji a vyrážíme. Cesta je vcelku v pohodě, až na tu nepříjemnou mlhu. Projíždíme D2 až za Břeclav, kde se tankodrom mění na konečně slušnou dálnici. Projíždíme Bratislavou a na bývalé Slovensko-Maďarské hranici snížená rychlost až na 20km/hodinu a policajti „čučijó“ na vylepené dálniční známky. Pohodička, máme vše řádně vylepené, a tak pokračujeme dál. Až do Budapešti nás provází hustá a hnusná mlha. Projíždíme Budapeští, ale v jednom místě navigace trošičku zazmatkuje (nebo že by já?), a tak holt odbočujeme o ulici dál a prodlužujeme si trasu asi o 50 metrů. Dále už jedeme bez problémů. V Budapešti postupně vylézá Oskar a zoncna začíná rumlovat. Krásná cesta nás provází až do Egeru. Přestože byly původně se zadáním adresy problémy, protože mi navigace nabízela dvě místa, v okamžiku zadání místa ubytování mě navigace přivedla přímo před penzion s přesností asi půl metru od vchodu. Po 469 kilometrech tedy parkuji auto v Egeru, před penzionem Bacchus.

EGER
Zaparkuji před penzionem Bacchus a jdeme hledat recepci. Recepci nacházíme bez větších problémů, a tak zdravím místní recepční HALLO. Místo dlouhých řečí jsem vyndal rezervační mejl a bylo to vcelku jednoduché. Paní, asi majitelová, nám dala přihlašovací lístek, který Květa vyplnila, bo jsem neměl brýle, a pak nás provedla po penzionu. Mezitím jsme zjistili, že anglicky neumí, to prý její manžel, no a že se tedy budeme domlouvat německy. Hmmmm. Ta moje němčina, ….., tak jsme to zkusili Na pokoji nám vysvětlila který klíč je od pokoje, který od hlavního vchodu, který se musí večer zamykat, a pak nás dovedla do garáže. Došli jsme před vrata garáže a paní majitelová se slovy „ťuk ťuk“ zmáčkla ovládání vrat. Pak jsme vyšli ven a to samé udělala s klíčem. Potvrdili jsme si, že jsme si rozuměli a já zašel pro auta a zajel do garáže. Vynášíme věci z auta do pokoje a ubytujeme se.

Po ubytování vyrážíme do města. Penzion je umístěn v klidné části Egeru, a tak tedy jdeme vcelku klidnou uličkou do centra. Prvně se dostáváme, asi po 10 minutách, k nějakému velkému kostelu. Já natáčím a Květa jde ke kostelu fotit. Zjišťujeme, že se jedná o biskupskou baziliku. Vcházíme dovnitř a fotíme.
Po prohlídce baziliky jsme objevili jakési kasematy pod bazilikou. Vzhledem k tomu, že je tam uveden čas prohlídky až za 45 minut, jdeme dál okolo lycea do města. Míjíme centrum a dostáváme se poblíž hradu. Rozhodujeme se, jestli se najíme někde dole nebo až posléze. Vítězí posléze a my tedy stoupáme vzhůru na hrad. Krásný výhled na město, rozsáhlí komplex, ale zima a mráz pomalu zalézá za nehty. Přesto vytrváme, ale mineme zpoplatněné panoptikum. Třeba až někdy až bude hezky.
Po prohlídce hradu scházíme dolů do města a na náměstí obdivujeme krásný kostel a dvě nádherná sousoší. Před tím jsme ale procházeli krásnými uličkami, ze kterých dýchá starobylost. Vydáváme se k tureckému MINARETU.

Kupujeme si alespoň něco v pekařství na zaplašení žaludku a jdeme do biskupských vinných sklepů, abychom stihnuli prohlídku. Máme malilinko času, a tak scházíme do podzemí. Místní průvodce se nám snaží vysvětlit, že ve sklepích nic není. Tentokrát hantýruje Květa, protože já anglicky nekóřím. Průvodce a majitel sklepů zjišťuje, odkudže jsme. Když zjistí že z Moravy, hned nám dává česky psaný manuál a zamyká hlavní vchod. Vcházíme do podzemí na vlastní prohlídku. Průvodce nám v některých místech přímo v manuálu ukazuje kde jsme tak, abychom byli neustále v obrazu. Po prohlídce nám jeden z manuálů věnoval na památku. Vracíme se pomalu do penzionu. Budeme čekat na večeři, protože se pomalu blíží hodina „Há“. Trošku jsme se zkulturnili a jdeme do lokálu. Chvilku se boxujeme s obsluhou, co vlastně chceme. Česko-slovensko-anglicko-německy se nakonec dohókáme a sedáme ke stolu. Objednávám si místní škopek a Květa si dává Coca-Colu. Pak nám donesou jídlo. Velice zajímavá kombinace. Vypadá to na přírodní vepřový řízek překrytý čerstvě upraženým plátkem slaniny (ó jak to voní) v bešamelové omáčce, ve které je jakoby dušená zelenina - mrkev, hrášek, fazolky – a jako příloha rýža a hranolky. Skutečně divná kombinace. Ale jídlo je dobré, takže já vyluxuju talíř, Květa část jídla nechává. když jsme zasedli ke stolu, přemýšleli jsme, na co dva příbory. Nyní chápeme. Přináší nám dezert, a to každému dvě palačinky s marmeládou. Květa opět nedojídá, a já pak nemám vypadat.

Po večeři se odebereme obléct a vyrážíme do Údolí krásných žen. Květa do doby, než jí bylo vysvětleno že se jedná o vinné sklepy, protestovala. Je tma, je asi půl sedmé a my jdeme mrazivým večerem dále do tmy. Jdeme okolo zavřených sklepů až dojdeme dolů do údolí. Je to asi 10 minut od penzionu. Nejprve si jdeme prohlédnout údolí a obhlédnout terén. Většina sklepů je zavřených, žije to tu asi jenom za tepla. Přesto jeden z prvních malých sklepů jeví známek veselí, a to bujarého. Už při první obchůzce ho vylučujeme a pokračujeme. Většina sklepů zeje prázdnotou, do některých raději nezkoušíme vejít, aby to nedopadalo jak na trzích a bazarech, kdy prodávající okamžitě obtěžuje nakupujícího. V jednom sklepě to vypadá na zadáno pro zájezd, a tak zase sestupujeme dolů. Kam asi zasedneme, kde lapneme nějaké šikovné tympl. Když už si vybereme sklep, kam bychom asi zašli ochutnat vajnisko a vzít si s sebou, tak z toho bujarého sklepa vyleze pár borců, totálně grogy a začali na nás cosi hantýrovat. Maďarsky neumíme, tak na něho hóknu „Ty vole, myslím že Ti rozumím?“ a on na nás německo-anglicky že tam mají dobré a levné vajnisko a hned nás celá ta zglganá sajtna tlačí dovnitř. Nu což, nějak bylo, nějak bude. Květa háže sicnu ke stolu, já stojím u pultu jak trubka a nevím co. Sklepmistrová na nás čučí jak vrah, pochopíme, až půjdeme pryč. Jeden z místních tam cosi hókne na sklepmistrovou, a já z toho dedukuju, že nám objednává muškát. Brrrrrrrrrrrrr. Jak já nemám muškát rád, jak mi nechutná. To jsem si ale myslel dosud. Slečna nám donese karafu s vajniskem, očmuším, poválím a ……….. Ono to jde, ono to nečpí, ono je to pitelný. Hantýrujeme s místníma Maďarama, připíjíme si na zdraví, na všechno. Pak maďarská sajtna opustí sklep a my zůstáváme sami. Sklepmistrová na nás čučí stále hůř a hůř a my dopíjíme darovaného půllitra muškátu. Jdu objednat něco nového a ona na mě cosi hóká, nerozumíme jí. Ale nakonec slovo CLOSE pochopíme. Kupuji tedy litr a půl muškátu s sebou a vyjdeme ze sklepa. Když se podíváme na otevírací dobu pochopíme jednání sklapmistrové. Ona měla už od sedmi zavřeno a my „zavírali okolo půl osmé. Jdeme tedy na penzion. Až na to, že netopilo jedno těleso to bylo dobrý.
EGER JAKO MĚSTO

Město leží zhruba v polovině cesty mezi Budapeští a Miskolcem a počtem obyvatel (60 000) ve slunném údolí mezi Mátrou a Bukovými horami. Upoutá svou pestrostí a různorodostí, neboť na jeho rozvoji se podíleli kolonisté z Francie a Itálie, kteří ho nejen zvelebili, ale stáli také u zrodu slavné vinohradnické tradice Egeru. Je proslulý vínem, minaretem a hrdinnou legendou, která opřádá tajemnem hrad tyčící se nad honosným barokním jádrem města.
Eger nabízí širokou paletu zajímavostí pro své návštěvníky: za návštěvu stojí středověký hrad, turecké památky, bazilika, barokní budovy a kostely. Gurmáni mohou objevovat chutě místních jídel v nekonečné řadě malých restaurací nebo hospůdek a hluboko pod kopcem, v několik kilometrů dlouhé řadě sklepů táhnoucích se pod městem, zraje slavné egerské víno (včetně Býčí krve). K zajímavostem oblasti jistě patří a za návštěvu stojí Szarvaskő, úzké údolí toku Egeru, a Szilásvárad, kde se nachází hřebčín maďarských lipicánů.

V 19. století město zasáhl požár, město se navíc nerozvíjelo tak rychle jako jiné maďarské lázně, protože nebylo napojeno na železniční tah Budapešť – Miskolc. I přesto však byl Eger často navštěvovaným letoviskem i ve 20. století, v roce 1934 bylo město vyhlášeno za lázně. Po 2. světové válce byl Eger obnoven a ročně ho navštíví statisíce turistů.

Jedno z nejhezčích barokních měst země je už tisíc let tradičním biskupským sídlem, dnes tu už ovšem sídlí arcibiskupství. Obyvatelé Egem jsou hrdí na slavnou minulost svého města a celé souvislé skupiny historicky cenných a památkově chráněných budov. Druhým největším kostelem v Maďarsku je klasicistická katedrála (Esterházy tér 1.), v níž jsou také největší maďarské varhany. Hned naproti kostelu v pozdně barokním lyceu, dnes vysoké škole pedagogické, nalezneme župní církevní knihovnu se 150 tisíci svazky, jednu z nejhezčích knihoven v zemi vyzdobenou nádhernými stropními freskami. V této knihovně je uchovávána první kniha tištěná v Uhrách z roku 1473. Ve věži fungovala v 18. století hvězdárna Spekula a později tu bylo instalováno první astronomické muzeum v Maďarské republice. Nejzajímavějším exponátem astronomické pozorovatelny vybavené v roce 1776 na tehdejší dobu „špičkovou technologií\' je periskop, který v zatemněném pokuji promítá na bílou desku stolu živý obraz města. Tradice a dějiny 250leté rezidence egerských biskupů a arcibiskupů, Arcibiskupského paláce (Érseki Palota, Széchenyi u. 1-3.) objasňuje Středisko arcibiskupských sbírek (Széchenyi u. 5.), které má ve svém inventáři i přísné střežený korunovační plášť habsburské císařovny Marie Terezie. V Kossuthové ulici se můžeme obdivovat barokním rokokovým a empirovým palácům s tepanými kovovými balkóny: Maloproboštský dům - Kispréposti Lak (č. 4), Velkoproboštský dům - Nagypréposti Lak (č. 16), Dům kanovníka Wagnera (č. 6), barokní františkánský klášter a kostel (č. 14) a jedna z nejstarších budov ve městě - Buttlerův dům (č. 26). V průjezdu budovy někdejšího županova úřadu (č. 9) spatříme nádherná a zcela originální tepaná vrata, která zhotovil mistr kovář Henrik Fazola ve staré župní věznici. Nad městem se tyčí čtyřicetimetrový minaret, na který vede 93 schodů (Knézich u. 17.), a který je nejseverněji situovanou architektonickou památkou z turecké éry v Evropě. Turecké lázně (Török fürdő, Fürdő u. 1.) jsou památkou na svéráznou lázeňskou kulturu, která vznikala v období turecké nadvlády (1526-1686). Lázně se sedmi bazény a s vodou působící léčivými účinky na pacienty s postiženým pohybovým ústrojím jsou v provozu celý rok (Petőfi tér 2.). Zdejší léčiva voda se doporučuje zejména při revmatických onemocněních. O národopisných zvláštnostech okolí Egeru podává obraz výstava palackého folklóru (Palóc Népművészeti Kiállítás, Dobó tér 6.) Na okraji blízké obce Egerszalók poskytuje zvláštní podívanou volné tryskající vřídlo.

Středověk
Až do 10. století se oblast dnešního Egeru střídali germánské kmeny, Slované a Avaři. Teprve během vlády svatého Štěpána I. zde vzniklo sídlo biskupství. V této době zde byla postavena první katedrála, nacházela se na místě, kde dnes stojí Egerský hrad. Kolem tehdejší katedrály pak začalo vznikat dnešní staré město. V období 14. až 16. století město prosperovalo; pěstovalo se zde dobré víno. Během vlády krále Matyáše byly vybudovány renesanční stavby (1458–1460), většinou k církevním účelům.

Turecká okupace
Přestože se místní obyvatelé nějakou dobu úspěšně bránili, a dokonce i odrazili i tureckou armádu čítající 80 000 vojáků, roku 1596 se již město ubránit nedokázalo a Turci ho obsadili. Na dalších 80 let se stal Eger tureckým městem, centrem vilájetu (osmanské provincie) a severním pohraničním městem. Během této doby Osmané opravili pevnost, přebudovali kostely na mešity a postavili lázně (jeden minaret z této doby se dodnes dochoval). Po nezdařeném tureckém útoku na Vídeň však nastal zvrat. Habsburkové Osmany porazili a zaútočili i na Uhry. Získali Budapešť (roku 1686) a o rok později i samotný Eger.

Vláda Habsburků
Po obsazení Habsburky byl Eger rekatolizován, navrátilo se sem biskupství, kromě muslimů ho museli opustit i protestanti. Během 18. století zde došlo k bojům právě proti Habsburkům, během nich město podporovalo vzbouřence, ti však byli rychle poraženi. V roce 1800 město těžce poškodil požár, o čtyři roky později zde bylo zřízeno arcibiskupství. Právě i zde došlo k významným událostem během celoevropských revolucí v roce 1848. Přestože neklid byl potlačen, v Egeru přestali mít vliv arcibiskupové a feudálové. Velkým fiaskem pro město bylo zavedení železnice, Eger nebyl napojen na trať Budapešť–Miskolc přímo, ale odbočkou.

HRAD V EGERU
Hrad Eger je středověký hrad v severním Maďarsku, který byl postaven v druhé polovině 13. století po nájezdu Tatarů, později byl (hlavně v souvislosti s husitským hnutím v Čechách) ještě opevněn a přestavěn.. Pevnost je jedním z nejvýznamnějších míst v maďarské vojenské historii. V roce 1552 posádka hradu Eger pod vedením Istvána Dobó odolala útoku mnohonásobné přesily Turků po dobu 5 týdnů. Hrad Eger se nachází v historické části města Eger , asi 120 km od města Budapešť . Původně byl Hrad Eger postaven na kopci nedaleko města. Po jeho zničení Mongoly v roce 1241 vznikl nový hrad na skalnatém kopci v centru města Eger. Hrad Eger byl v průběhu dalších let přestavován a rozšiřován. Dnes je pevnost chráněnou historickou památkou. Sídlí zde muzeum Istvána Dobó, muzeum voskových figurín, stálá expozice historie hradu, galerie výtvarného umění s díly nizozemských, italských, rakouských a maďarských umělců.
Středověký hrad (Vár u. 1.) je slavným místem tureckých dob, jelikož jeho hradní kapitán (purkrabí) István Dobó s hrstkou svých bojovníků v roce 1522 více než měsíc odolával čtyřicetinásobné turecké přesile. Dávnou minulost připomíná bývalé vězení rovněž přeměněné v muzeum, dále panoptikum, mincovna a obrazárna představující výběr z evropské malby 16-18. století.
Tehdy nepočetná (asi dvoutisícová) hrdinná posádka pod vedením Istvána Dobó ubránila hrad před dvacetinásobnou přesilou Turků. Tito vojáci a místní ženy vrhali na útočníky kameny a lili horkou polévku a tuk. Také se při tom uplatnilo i zdejší vynikající červené víno - velitel obránců nechal totiž, když bylo nejhůř, ze sklepů dovalit sudy s vínem. Obránci ho pili ve velkém, až jim stékalo po bradách a vousech. Turci se domnívali, že vojáci pijí býčí krev, která jim dodává sílu a stáhli se. A tak vznikl název pro místní oblíbený mok: Egri bikavér - Býčí krev.

Hrdinný odpor obránců hradu je od té doby symbolem maďarského patriotismu. Maďarský spisovatel Géza Gárdonyi popsal tento boj ve svém románu „Hvězdy Egeru“, který je v Maďarsku velmi populární, byl podle něj mimo jiné natočen film či nakreslen komiks.

Egerský hrad je možné si prohlédnout. Součástí hradu je stará mincovna, středověká mučírna, lapidárium, v Biskupském paláci pak muzeum Istvána Dobó. Děti mohou vyzkoušet lukostřelbu, nebo si užit na originálním středověkem dětském hřišti. Z hradeb jsou pak nádherné výhledy na město - můžete si z výšky prohlédnout zdejší barokní basiliku i další kostely. A určitě si všimnete i jediné architektonické památky na Turky, kteří město nakonec přece jen dobyli - zbyl tu po nich minaret, který slouží jako vyhlídková věž

BISKUPSKÁ BAZILIKA A ARCIBISKUPSKÝ PALÁC
Egerská bazilika na Esterházy tér stojí na místě zastavěném již v 11. století a vede sem schodiště lemované sochami svatého Štěpána, Ladislava II., a svatého Petra a Pavla od italského architekta Casagrandeho. Mohutný neoklasicistní biskupský chrám byl postaven v letech 1831 – 1836 a jeho architekt Józef Hild si na něm vyzkoušel styl, který pak zopakoval na ještě mohutnější stavbě baziliky v Ostřihomi. Interiéry svatostánku jsou dílem převážně J.L. Krackera, který strávil poslední roky svého života prací v Egeru (obzvláště působivé jsou fresky zdobící kopuli).
Nedaleko stojí arcibiskupský palác (Éseki palota), barokní budova ve tvaru „U“ s ozdobnou litinovou branou.

BISKUPSKÉ SKLEPY
Roku 1687 opustili Turkové město Eger. Vracející se biskup však nechtěl nechat znovu postavit svůj starý palác, který se nacházel v areálu hradu, ale koupil ve městě dva stavební pozemky, na kterých započala stavba paláce nového. Stavební materiál, kterým byla ryolitová tufa, byl vytěžen z úbočí kopce za, resp. pod palácem. A tak, když se palác dostavěl, měl i obrovský sklep. Sklep byl také potřebný, protože v XVIII. století lidé neplatili daně státu, ale její část platili církvi. Sazba daně činila 10%. Území egerského biskupství je na mapce obkresleno černou čarou. Červené čáry značí, že egerskému biskupovi platili daně z 1/5 uherského území, což činilo 12-13 milionů litrů vína ročně. Část tohoto množství byla uskladněna tady ve sklepě, proto byl tak potřebný. Víno však nepili, ale obchodovali s ním. Stát totiž v té době ještě nespravoval nemocnice, školy a další instituce. Všechny tyto instituce však existovaly, ale pod vedením církve. Nicméně, jejich spravování bylo hodně drahé a tyto peníze byli schopni získat pouze tak, že prodávali víno vybrané na dani. Biskup byl rád, když mu platili vínem a ne jinými plodinami, například pšenicí. Pšenice se totiž musí po dvou letech vyhodit, kdežto víno vydrží ve sklepech léta a proto s ním bylo možné hospodařit. Takto mohli provozovat diecézi.

V minulosti nebyla výstavba sklepů prováděna elektrickými nástroji, ale ručně. Mistr si vzal své nářadí, - kladivo, dláto, krumpáč – a vrhl se na ryolitovou tufu. Nejdřív svisle vysekal do horniny sloupy, pak tyto sloupy odpáčil od zdí. Drtili je, řezali, formovali, až nakonec měli k dispozici hotový stavební materiál, který odsud vyváželi koňskými povozy.

Sklep je v současné době bohužel prázdný. Nejsou zde sudy ani víno. Důvodem je, že tento sklep byl od počátku 18. století až do poloviny 20. století používán pro uskladňování vína. Roku 1947 byl znárodněn a všechno víno bylo odvezeno. Ale když je sklep prázdný, zchátrá. Ušlechtilá plíseň, která je na zdech, odumře. Víno a ušlechtilá plíseň žijí ve vzájemné symbióze. Když není víno, není ušlechtilá plíseň, když není ušlechtilá plíseň, zkazí se i víno. Ale ušlechtilá plíseň ve sklepě není potřebná pouze kvůli vínu, ale ona je ta, co na sebe váže značnou část vody a páry. Potom, co odtud odvezli víno, ušlechtilá plíseň odumřela ze zdí, mohla voda již bez jakékoli překážky napadnout tufu. Začala v ní rozpouštět vápenec, tufa zeslábla a zničila se. V 60. letech se ve městě Eger začaly postupně řítit stropy vinných sklepů. Bylo nutné zmapovat, kolik sklepů je pod městem a v jakém stavu jsou. Bylo nalezeno 643 sklepů, jejichž celková délka činila 147 km. Ty, které byly nebezpečné byly zasypány, nebo byly jejich zdi zpevněny betonem. Toto je dobré řešení, protože se nezřítí strop sklepa. Na betonu se však bohužel nedokáže uchytit ušlechtilá plíseň, a tím se stává sklep z vinařského hlediska bezcenným. Zde by se bohužel během půl roku zkazilo i to nejkvalitnější víno. Proto zde není víno a nebude po cestě ani ochutnávka.
Při průchodu lávkou je nejmenší výška sklepa 170 cm!
Toto je největším souvislým prostorem sklepa, sloupový sál. Zde je vedle sebe 7 velkých větví sklepa, které jsou kříženy dalšími sedmi větvemi. Je to síť 7×7 s 35 samostatnými sloupy. Tady byla uložena Egerská bílá vína. Vína byla uspořádána tak, že v hlavních větvích byla podle druhů a v příčných podle ročníku. Ale zde byla pouze bílá Egerská vína. Egerská červená vína, vína z oblasti hory Mátra, tokajská vína a ta z oblastí Munkács byla uložena zvlášť. Všechny 4 části měly samostatné vchody, aby se vinaři a obchodníci mohli se svými vozy snadno dostat do sklepení, a aby nemuseli složitě hledat různá vína, oblasti.
Sklep je v tuto chvíli prázdný, ale doufáme, že tomu tak nebude dlouho, protože zde plánujeme vytvořit historické muzeum. Pokud se dnes procházíte po městě Eger, můžete vidět pouze Eger po-osmanský, barokní. Ale z toho, co tady bylo od roku 1004 tedy založení biskupství, do odchodu Turků nezůstalo nic zachováno, vše bylo zničeno. Tyto zapomenuté, téměř 700 let staré dějiny bychom chtěli zde svým návštěvníkům představit. Plánujeme zde vytvořit panoptikum. Jeho prvního představitele, stavebního mistra tohoto sklepa, jste mohli vidět již na začátku naší cesty. Podle našich plánů by zde mělo být dalších 23 výjevů. Bude zde Sv. Štěpán, který biskupství založil, král Matyáš, který svolal do města Eger národní shromáždění. Budeme mít trh s otroky, a vrcholem výstavy bude poprava, kde bude možné shlédnutí hlavy zloděje. Ale před uskutečněním musí být vyřešen problém s vodou, aby nezůstala zde uvnitř. Odkud přitéká, uvidíme na naší příští zastávce.
Sklepem protéká podzemní potok. Je to voda tohoto potoka, která zůstává zde. Nemůže protékat dál, protože kanál, do kterého přetéká, je o 30 cm výš, než nejnižší bod sklepa. To, co je níž než 30 cm tu zůstává. Pro výstavu však potřebujeme větší plochu, proto musíme potůček odvést. Toto chceme vyřešit tak, že vodu povedeme jakýmsi skleněným podnosem, který bude na zdi. Takto ze shora již bude moci voda odtékat do kanálu a sklep bude suchý.
Jsme na jediném takovém, krátkém, úseku sklepa, kde nebylo nutné betonovat. Zde ještě můžeme vidět původní ryolitovou tufu. Můžeme si tu také všimnout, jak velké byly chodby. Zde se jezdilo koňskými povozy. Kdysi dávno sem nevozili víno v lahvích, ale víno bylo převáženo v sudech. Sklep musel být vybudován tak, aby se povozy dostaly do kterékoliv jeho části. Bohužel tyto velké větve sklepa byly betonováním zúženy.
Tato větev je rovnoběžná s bazilikou, 15 m od ní. Bezprostředně nad námi je park, ve kterém rostou kaštany. Kořeny jednoho ze stromů nalezly cestu sem dolů a dnes už jím jsou zarostlé stěny sklepa. Odtud čerpají životodárnou vodu a živiny. Vidno, že je řeč o živém stromu, protože když ho blíže prozkoumáme, objevíme na něm nové kořenové výhonky. Nyní jsme 10 m pod povrchem.
Na druhou stranu, toto je nejhezčím důsledkem toho, že ve sklepě již nežije ušlechtilá plíseň. Prosakující voda dokáže na stěnách jednoduše usadit vápenec rozpuštěný z tufy a tak vznikají tyto vápencové útvary. I jinde můžeme takové útvary vidět, ale největší, nejhezčí vápencová ,,záclona“ je vidět na této zdi. Toto je vápencová usazenina zhruba sedmdesáti let.

Také zde se již objevily vápencové útvary. Je to, jako by ze zdi před námi zurčel dolů trojitý vodopád. Podíváme-li se na strop, můžeme vidět ze shora dolů rostoucí vápencové sloupy. jejich růst je mimořádně rychlý. Kým v přírodních jeskyních vyrostou za několik století 1 cm, tady vyrostou tolik za 2-3 roky. Proto si ve městě Eger mohou naši návštěvníci, za 2-3 tisíce let prohlédnout již krásnou vápencovou jeskyni.

Nacházíme se v hlavní větvi sklepa. Tato byla kdysi 1600 m dlouhá a byla po celé délce rovnoběžná s hlavní třídou, dnešní pěší zónou. Z této vycházely boční a vedlejší větve, tak byla celková délka sklepa 4 km. Dodnes se z této větve zachovalo pouze 200 m, jelikož po znárodnění byl sklep rozdělen na více menších sklepů. A noví majitelé si ty své obezdili, aby nikdo neviděl, kolik kdo skladuje vína. Tímto způsobem zbyl ze čtyřkilometrového sklepa pouze 1600 – 1800 metrový.

V následující části je představeno několik středověkých profesí a řemesel.
Ve středověkém Egeru byli těmi nejdůležitějšími osobami mnichové. Oni uměli číst a psát. Znali svět čísel, léčivé bylinky a také lékařskou vědu. Oni byli také těmi, kdo prováděli zemětřesení a to nástrojem, který je vidět zde. Tento nástroj rozevřeli na délku jedné jednotky – maďarským názvem je ÖL (sáh), dnes je to 189 cm – a položili ho na zem. Šli s ním, a u každého třetího kroku ho museli jednou otočit, tak aby vznikla speciální maďarská zeměměřičská soustava – 1 ÖL (sáh) jsou 3 kroky. 1 krok jsou 2 stopy. Stopa je 12 palců. Bohužel dnes tyto staré měrné jednotky už neznáme, nepoužíváme a ve školách je neučí.
Středověká hra. Kdysi si děti nehrály s playstationy, ale s tím, co jim dala příroda. Stromy v lese byly, na jeden pověsily vejce, do kterého se musely strefit kaménkem. Vyhrál ten, kterému se to povedlo nejdřív, nebo z největší vzdálenosti. Zde se hraje moderní verze této hry, nestrefuje se do vajíčka, ale tenisového míčku a nehází se kamínky, ale dřevěnými kuličkami.
Pravidla hry: Při házení je ruka hřbetem nahoru, kulička dolů, a házet se musí zboku a zespoda. Regulérním zásahem je pouze ten, kdy se kulička dotkne míčku a ten spadne. Pokud se silou trefí do kmene stromu a míček z něj spadne, to se nepočítá jako regulérní zásah.

Ve středověku nebylo snadné se dostat ani k šatům. Oblečení celé rodině vyráběly děvčata a ženy doma. Základní surovinou plátna bylo konopí seté. Toto bylo namáčeno do vody a poté ho na tom bočním, čtyřnohém nástroji – trdlice – se lámalo. Na vochli – Gereben – se česalo. Potom se vlákna upředla a z těchto se pak mohlo na tkalcovském stavu utkat plátno. Z toho si pak už mohli ušít košili, sukni nebo i kalhoty.
Ještě když nebyla elektřina, také řešili osvětlení a to svíčkami. Podle délky knotu dokázali určit výšku svíčky, kterou čím vícekrát ponořili do horkého loje, tím byla tlustší. Při jejím světle se již po večerech mohli posadit a tkát, příst, večeřet.

Poslední zastávkou je dílna košíkáře. Můžeme zde vidět několik náčiní, které košíkář vyráběl. Prvním je košík na skladování ořechů. Daly se do něj ořechy a poté jej pověsili na vysoké, vzdušné místo. Tak je mohl procházet vzduch a ořechy nezatuchly, a protože bylo pověšeno vysoko, nedosáhly na ně myši a nemohly je ohlodat. Druhým košíkem je nákupní košík. Na zádech je nenosili občané města Eger, ale ženy z jeho okolí. V nich nosily na trh zboží k prodeji, resp. odnášely si v něm domů to, co nakoupily. Posledním náčiním je hnízdo divoké kachny, past na divokou kachnu. Šikmo se posadila na břeh, do rákosí. Divoká kachna plavala po vodě, uviděla ji, připlavala k ní, podívala se do ní. Viděla, že je uvnitř suchá, seshora chráněná proti dešti a slunci. Dokonalé hnízdiště, proto si do ní postavila hnízdo. Rolník si počkal než se ze všech vajec vylíhla všechna káčátka. Potom, jedné noci odchytl celou kachní rodinku a odnesl si ji domů. Doma zastřihl kachní mamince péra na křídlech, tak již nemohla odletět a zůstala ve dvoře vychovat káčátka. Se třemi takovými nástroji se dalo získat/chytit až 15-20 kachen a rodina měla zásobu masa na celou zimu.

ÚDOLÍ KRÁSNÝCH ŽEN

Při pobytu v Egeru se určitě nesmí zapomenout navštívit údolí Szépasszony, kde lze ochutnat i zakoupit nejrůznější druhy proslavených egerských vín „přímo od výrobce“. Údolí Szépasszony leží cca dvacet minut příjemné chůze z centra města, necelých deset minut od „našeho“ penzionu Bacchus. Toto údolí obklopuji desítky vinic, kde se pěstují čtyři vinné odrůdy: Muskotály (muškát), Bikavér (slavní Býčí krev), Leányka (polosuché bílé s kořeněným nádechem a Médoc Noir (temně rudé sladší červené víno, po němž až zčerná jazyk). Najít ten pravý vinný sklep je záležitost štěstí a nálady. Některé jsou vlhké a zatuchlé, další pohostí mokem báječné chuti, zatímco jinde nabídnou víno octové. V některých sklepích vyhrávají muzikanti, pokud ovšem dorazil dostatek turistů. Většina sklepů je otevřena denně, přinejmenším do osmi hodin, některé zavírají i později. Nejživější a nejpřitažlivější sklípky se najdou až na konci údolí – např. ve sklepě č. 32 u Jánose Birinesika, který uchovává i špičkové starší ročníky, včetně Bikavéru.

EGER – TERMÁLNÍ LÁZNĚ

Tyto lázně jsme nenavštívili, proto je zde jenom popis lázní. Snad se nám to podaří při další návštěvě
Termální lázně Eger jsou venkovní termální koupaliště, aquapark a léčebné lázně v severním Maďarsku . Nacházejí se v centru města Eger , přibližně 110 km severovýchodně od města Budapešť a 40 km jihozápadně od města Miskolc v Maďarsku . Termální lázně Eger jsou využívány již od konce 15. století. Nejstarší lázeňská budova pochází z počátku 17. století. Současné Termální lázně Eger byly postaveny v letech 1939 až 1940. V roce 2005 byl celý komplex rekonstruován. Dnes jsou Termální lázně Eger moderní lázeňské středisko a oblíbené turistické centrum. Návštěvníkům jsou k dispozici kryté a venkovní bazény, včetně zážitkového částečně krytého bazénu. Nacházejí se zde termální sedací bazény, sportovní a dětský bazén, zábavní bazén s vodními atrakcemi a dětské brouzdaliště. Zároveň Termální lázně Eger nabízí wellness služby.

Eger Termál Sro. v současné podobě funguje od roku 2004. Jejich úlohou a činností je provoz vodních zařízení města, popularizace lázeňské kultury a zabezpečení vodo-sportovního života.Termální a volná koupaliště se nachází na rozloze 5,3 hektaru se sedmi bazény, termální a léčivou vodou čekající na návštěvníky. Od konce září 2009 čekají na své hosty Turecké lázně, v severním regionu ojedinělé, i v mezinárodním měřítku považované za kuriozitu svého druhu. Počátkem 17. století vybudovaný originální Turecký bazén se rozšířil o dalších pět bazénů, saunu, parní koupele s hamammem (tradiční turecká parní lázeň). Kuriozitu a jedinečnost Tureckým lázním dodává relaxační lázeň a masáž. Jedinečnými stavebními řešeními je navozen pocit původní atmosféry turecké éry.

Hlavní služby Egerských lázní:
 termální bazény s různou teplotou  Původní velký bazén a dalších 5 menších bazénů čekají rekreanty
 relaxační a léčebná masáž
 parní koupel, sauna, infrasauna, aromasauna
 hammam (tradiční turecká parní lázeň)
 esteticky vytvořené relaxační koutky
 kavárna
Termální lázně
Byly založeny v roce 1932, jeho otevřené bazény nabízí rozmanité možnosti osvěžení. V bazénech lázní jsou k dispozici pro návštěvníky dva druhy termální vody s podobnými účinky. „Vodopád“ nabízí jedinečný zážitek s blahodárným vlivem přívalu proudící vody.
Zážitkové bazény
Je to nejnovější pýcha komplexu která se nachází v areálu termálních lázní. V dvoukopulovitém zakryto - otevřeném zážitkovém bazénu zabezpečuje osvěžení 14 druhů zábavných,vodních rekreačních prvků : perlivá lázeň, perlivá vana, podvodní masáž, vodopád. V hlavní sezóně se může používat jen po zakoupení samostatného vstupného. V rámci investic byl vytvořen nový vchod. Z Arcibiskupské zahrady můžeme vejít přečnívajícím mostem nad potokem Eger do šatny, která má kapacitu 400 osob, a umožňuje komfortní zimní vstup do krytého areálu. Tento zážitkový bazén je v provozu celoročně.
Historie lázní
László Goro v historií Egeru píše: „Lázně se používali už dávno před vpádem Turků“.
Dar přírody termální voda - sloužící k léčení je geograficky a fyzicky vázaná na prostor naleziště a pramene vody. Maďarsko je z tohoto hlediska v mimořádně příznivé situaci, má více než 400 známých termálních pramenů. Eger je i v rámci státu ve výjimečné situaci. Nálezy které se našli ve městě ukazují více než stoletou lázeňskou kulturu.
Léčivé prameny města Eger s vlažnou radioaktivní vodou znali a užívali zde žijící lidé podle všeho už od dávných historických časů. Při výběru umístění města pravděpodobně hráli rozhodující úlohu i existující prameny.
V době Arpádovců už používali tryskající léčivou vodu z pramenů. První písemná zpráva o lázních v Egeru je z roku 1448: Balneum Carthusiensium, to jsou karthauzické lázně. Z roku 1495 najdeme ve dvorní účetní knize egerského arcibiskupa Tamása Barkócziho údaje o nákladech na opravy už dávno existující lázeňské budovy.
V popisu obléhání egerského hradu v roce 1552 dějepisec János Zsámboki (Sambucus) hovoří o léčivé vodě a Miklós Istvánffy už tehdy popsal léčivé lázně jako jednu z pozoruhodností města. Po dobu turecké poroby rozkvetla lázeňská kultura. Známý turecký cestovatel Evlia Cselebi v roce 1665 byl v Egeru, a v cestopisu pojednávajícím o městě hovoří o lázních s termální vodou, o parních lázních, o hammamech. První tištěný popis o léčivých pramenech vyšel v roce 1766 a je spojený se jménem Samuela Dombiho. Župní lékař župy Borsod oznamuje výsledky měření, teploty pramenů, chemické složení vody a podrobně se zabývá léčivými aspekty vody. Zkoušky a popisování odpovídající vědecké náročnosti začaly v první třetině 19. století. Zoltán Schréter byl vynikajícím znalcem geologické struktury a na jeho návrh prohloubili vrt v roce 1925 na náměstí Petőfiho. Podílel se i na vyhlášení chráněného území. Bylo to důležité kvůli tomu, aby město mohlo získat označení titulem léčivých lázní, o což město usilovalo od roku 1925. Konečně toto označení podařilo získat, a to mezi prvními ve státě v roce 1934.
V Egeru znali vtipné zdravotní pravidlo ve verši:
„Balnea, vina, Venus corrumpunt corpora sana, Corpora sana dabunt balnea, vina, Venus.“ „Lázeň, víno, láska kazí zdravé tělo, ale zdraví v těle zabezpečí lázeň, víno, a láska“.
Obyvatelé města vodu egerských pramenů a tam vzniknuvších jezer s teplou vodou užívali odpradávna na koupání. Kdy se vytvořilo první koupaliště v blízkosti pramenů se bez archivních údajů nedá zjistit. Jednoznačně je možné přivlastnit bašovi Arnautovi stavbu – i v dnešním komplexu termálního koupaliště existuje budova ilidži, kterou tehdy stavěli po roce 1610 a před rokem 1617. Budovu egerského termálního koupaliště stavěli a rozšiřovali v letech 1839 až 1840. Tato budova je spojena se jménem egerského arcibiskupa Pyrkera. Výzkumem a rozborem léčivého účinku egerské termální vody se zabývali po celou dobu a díky plynulému rozvoji lázní dnes mohou v moderním prostředí užívat léčivé účinky vody a přežívat více než staletou historii egerské lázeňské kultury.
Složení vody
Jedná se o sirnatou termální vodu, která obsahuje draslík, sodík, amoniak, vápník, hořčík, železo, mangan, dusičnany, dusitany, chloridy, bromidy, jodidy, fluorid, fosforečnany, sirníky, sírany, bikarbonáty, kyselinu boritou, kyselinu křemičitou, volný kysličník uhličitý, rozpuštěný kyslík, ionty vodíku, radon, rádium, přírodní uran, uranium, trícium. Lázně jsou zvláště doporučovány pro léčení chronického pocení, poruch pohybového ústrojí a revmatismu a také pro pooperační terapii.

Veškeré fotografie jsou vlastní z fotoaparátu mé drahé choti, nebo získané kamery. Popřípadě se jedná o scan z materiálů, které jsme na místě získali. Informace, které jsou zde použity jsem našel na různých webových servrech, mj. i na Orbionu a dále v turistickém průvodci ještě jak z dob bolševických (Olympia), tak z dob současných (JOTA) a ze získaných materiálů na místě.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj0646103

Eger - leden 2011

20.03.2011
Komentáře
4
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Sally 02.02.2014 18:03
Re: neviete  

Bohužel nevím, zkuste dotaz přímo ve fóru.

  • Anonym (14)
  • Anonym (10)
mmarek
02.02.2014 09:36 31.46.167.***
neviete  

neviete ze jak daleko su voskove figuriny? :-S :-S :-S :'( :'( :'( :'( :'(

  • Anonym (10)
  • Anonym (17)
Sally 22.03.2011 09:37
 

Evelíno díky. Vínečko je skvělý, škoda, že ty arcibiskupské sklepy bolševici zlikvidovali. Je to tam parádní :-D

  • Anonym (9)
  • Anonym (14)
Evelína 22.03.2011 07:42
 

Sally, super napsané, vidím, že do Egeru se budu muset ještě jednou vypravit, je toho hodně, co jsme si nestačili prohlédnout a hlavně ochutnat skvělé víno :-D :-D

  • Anonym (11)
  • Anonym (19)
Zpět na všechny diskuze