A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Maďarsko - Cestopisy

Takové obyčejné pololetní prázdniny v Pešti

4-denní rodinný výlet do Pešti s několika hodinami strávenými i v Budíně. Běžný nudný turistický program návštěvy Evropského velkoměsta a vůbec žádné dobrodružství.

1. den - pondělí 18. II. 2013

Z pražského Wilsonova nádraží vyrážíme krátce po 1/2 8-mé ráno vlakem č. 275. Hlavní atrakcí vlaku je pro syna jídelní vůz. Navštěvuje je ho tedy hned dvakrát. Poprvé se mnou, když jdu na snídani. A vzápětí s manželkou, když jde na snídani ona. Přitom syn je hubený, ani moc nejí a celá jeho konzumace za obě dvě návštěvy špajzáku by vydala jen na jednu skromnou svačinku. Další synovou zábavou ve vlaku je pobíhání po chodbě. Neštěstí vůz je z 2. poloviny 80. let a má tedy již předsuvné vstupní dveře s funkčním blokováním za jízdy, takže není potřeba se o dítě bát. No, a když se za Prešporokem naše kupé definitivně vyprázdní, tak se syn natáhne přes dvě a půl sedačky a na poctivou hodinu usíná ukolébán jízdou vlaku. Do Pešti na Keleti pu. dorážíme po 1/2 3-tí odpoledne.

V kiosku před nádražím kupujeme za hotovost bloček 10-ti jízdenek MHD za 3 kiloforinty (kFt). Je zajímavé, že ten kiosek tam stojí již pěkných pár let, přestože od samého začátku vypadá silně dočasně. No, Češi mají docela zkušenost s tím, co může znamenat „dočasnost“. Snad až bude někdy v budoucnu dokončena linka M4, tak bude kiosek nahrazen něčím důstojnějším. Pěšky jsme popošli na zastávku tramvají 4 a 6 a odtud jsme popojeli moderním 6-ti článkovým nízkopodlažním vozidlem 4 zastávky na jih. Jízdenky se mi bohužel nepodařilo označit, protože v označovači nebyla ani kapka barvy. City Boulevard Penzió, kde jsme měli koupeno ubytování je jen pár kroků od zastávky hned u konečné linky 51, na kterou se zde dá přestoupit. Recepce je netradičně v 8-mém, tedy nejvyšším patře budovy, která kromě penziónu má i normální soukromé byty. Jak jsme později zjistili, recepční seděl na recepci jenom proto, že čekal na nás. Až do středy jsme s největší pravděpodobností byli jedinými hosty v celém penziónu.

Po ubytování v dvoupokojovém apartmánu 7/1B vyrážíme na prohlídku městské tržnice, která je v docházkové vzdálenosti od penziónu. V pondělí mají otevřeno jen do 5-ti, přesto jsme stihli nakoupit něco potravin a hlavně jsme ochutnali v jednom stánku v patře originální maďarský guláš a vepřový perkelt s haluškami a červeným zelím. Cestou zpátky jsme ještě koupili nápoje v místním Tesco Expresu a prohlídli jsme si monumentální exteriér tamního Národního muzea a neméně pozornosti hodný exteriér Muzea užitého umění.

2. den - úterý 19. II. 2013

Po 8-mé ráno se vydáváme do 8-mého patra na snídani. Nejenom že jsme celou dobu snídaně v jídelně sami, ale navíc zjišťujeme podle malého množství některých typů jídla na švédských stolech připravených zřejmě jenom pro nás, že jsme nejspíš v celém ubytovacím zařízení jedinými hosty.

Po snídani se přesouváme metrem M3 a M1 do Městského sadu, kde se nacházejí pseudobarokní termální lázně Széchenyi. Jedná se o asi největší komplex s termálními koupelemi v celé aglomeraci Starý Budín, Budín a Pešť. Já jsem zde napočítal 16 bazénů a bazénků s teplotou vody v nejchladnějším 18°C a 40°C v nejteplejším. Kromě toho jsem zaznamenal 4 sauny a 3 parní kabiny. Domnívám se, že by se zde dalo vydržet celý den a takové 3 - 4 hodiny se mi zdají pro návštěvu minimem. Vstupné činilo 4,1 kFt za osobu, pokud se člověk spokojil se skříňkou na odložení věcí. Vstupné s kabinkou na převlečení a odložení věcí stálo 4,6 kFt. Ovšem v případě malé skupiny není potřeba, aby si kabinku brali všichni, protože v jedné kabince si mohou nechat věci až cca. 4 lidé. Pro delší návštěvu v zimě doporučuji župan a plastové pantofle. Přeběhnout od vnitřních bazénů do venkovních není problém i na boso a bez županu, ale přejít na boso a bez županu přes celé nádvoří do bufetu je již solidní otužilecký výkon.

Po 4-té odpoledne jsme nuceni vylézt z bazénů, abychom stihli náš večerní program. Cestou zpět jsme vystoupili o jednu stanici metra dříve a v městské tržnici si dali předčasnou večeři. Zkusili jsme u téhož stánku jako včera tentokrát halušky s hovězím perkeltem a halušky jen tak s brynzou a slaninou bez masa. Vzhledem k tomu, že jsme jedli výtvory téhož kuchaře, tak si myslím, že můžeme srovnávat a hovězí perkelt u nás jasně zvítězil nad perkeltem vepřovým.

Pak spěcháme do penziónu převléci se do večerního úboru. Po 6-té hodině večerní jsme nasedli na tramvaj 4/6 a vyrazili na zastávku Oktogon, odkud se dá pohodlně dojít do Opery. Jakkoliv na linkách 4/6 jezdí moderní velkokapacitní tramvajová vozidla, tak ve špičce jsou v centru plně obsazená. Po nástupu se mi nepodařilo dostat se k označovači jízdenek. Během cesty jsem se sice postupně přesunul až k záchytné tyči s označovačem, ale spáchal jsem přestupek, jízdenky jsem neoznačil a cestovali jsme načerno. Musím poznamenat, že pácháním přestupku jsme se asi nevystavili příliš velkému riziku postihu, protože v tramvajích jsem neviděl za celou dobu ani jednoho kontrolora. To je v přímém protikladu s těmi davy kontrolorů, kteří se vyskytují v prostorech metra.

Návštěvu operního představení jsem naplánoval hned v začátcích přípravy prázdninové cesty. Hlavním cílem nebylo samotné představení, ale návštěva budovy Opery. Vstupenky existují i v elektronické podobě a dají se koupit na Internetu. Nejlevnější vstupenky k sezení stály 500 Ft, takže za přepravu MHD a poplatek za povinné použití šatny může dát člověk více nežli za vstup. Mají zde zajímavou segregaci diváků. Lidé, kteří si koupili drahé vstupenky do parteru a do lóží vstupují honosným čelním vchodem, zatímco ti s levnějšími vstupenkami na balkón musí použít zcela prostý boční vstup. Nicméně po skončení představení jsou všichni společně vypuštěni hlavním vchodem. Domnívám se proto, že segregace nemá důvod sociální, ale praktický, aby se zajistilo, že nedojde k přeplnění šatny v parteru a diváci na balkóně použijí správnou šatnu, která je svou kapacitou pro ně určena. Nerad bych se pouštěl do hodnocení samotného představení. Jde o kontroverzní adaptaci opery Serse (v Pešti uváděno pod alternativním názvem Xerxes) od G. F. Händla. Posun antického řeckého města do současného západního světa je sice mírně přitažený za vlasy, ale v zásadě by se asi dal akceptovat. Ovšem posun perského krále na nějakého současného arabského vůdce je sice možná vizionářský a také je nejspíš za hranicí politické korektnosti. Kvůli synovi jsme museli odejít po začátku 3-tího dějství, takže mi ani nepřísluší hodnocení představení jako celku, když jsem neviděl jeho konec.

3. den - středa 20. II. 2013

Po snídani, která je opět jen pro nás, jdeme k řece, kde je rozsáhlý terminál MHD a přestup mezi různými dopravními prostředky. Je zde jedno ze tří hlavových nádražíček příměstské železnice HÉV, konečná několika autobusových linek, konečná tramvaje 41A a nácestní zastávky dalších autobusových linek, tramvají 4/6 a levobřežní tramvajové linky 41. V pokladně na železničním nádražíčku jsme si koupili druhý bloček jízdenek a zaplatili jsme pohodlně platební kartou. Potom jsme nasedli na tramvaj 41 směrem do centra. Po cestě je pěkný výhled na Dunaj a na kopcovitý Budínský břeh.

Vystupujeme v centru Pešti a procházka nás vede na centrální náměstí Deák Ferenc tér. Zde jsme navštívili muzeum Podzemní dráhy, tj. linky metra M1. Muzeum je ve zrušené části původní stanice, která se přestěhovala kousek dál v souvislosti s vybudováním dalších linek metra a centrálního přestupu mezi nimi. Muzeum díky své omezené dispozici je docela malinké, ale rozhodně stojí za zhlédnutí.

Po návštěvě muzea se přes náměstí přesouváme k basilice sv. Štěpána Uherského. Monumentální chrám byl otevřený, ale bohužel nejen pro slušné lidi, ale i pro hordy turistů kdesi z východu Euroasijského kontinentu. Ano, mám na mysli občany R. F., tedy etnicky převážně Rusy. Právě při takovýchto příležitostech si člověk uvědomuje, jaký je propastný rozdíl mezi civilizovanou částí Evropy a zbytkem Euroasie. Zatímco skupina turistů s italsky hovořícím průvodcem obdržela výklad na schodišti před vstupem a v samotném kostele se již chovali přiměřeně tiše, tak obdobná skupina s rusky hovořícím průvodcem se chovala hrozně. Jejich průvodkyně podávala hlasitý výklad jen pár metrů od čtyřjazyčné cedule požadující dodržování ticha a svým žvaněním rušila potichu se modlící nebo meditující křesťany. Lze sice namítnout, že samotná průvodkyně není asi občanem R. F., ale Maďarkou hovořící rusky, jenže průvodkyně se v podstatě přizpůsobuje klientům. Kdyby byli klienti civilizovaní, uvědomili by si, že se jejich průvodkyně v daném okamžiku chová nemístně a stranili by se jí. Průvodkyně by pak nemohla svůj hlasitý projev na nepřijatelném místě provádět, přece nebude jako blázen hovořit nahlas sama pro sebe.

Od basiliky se vydáváme poprvé a naposledy na krátkou dobu do Budína. Přešli jsme známý řetězový most a vyšplhali na kopec k Rybářské baště, odkud je pěkný výhled na Pešť. Potom přes královský palác jsme se spustili zpět k řece, přešli po řetězovém mostě a metrem M1 a M3 jsme se vrátili do penziónu odpočívat. Původně jsem chtěl ještě vylézt k citadele na vrh Gellért, ale když jsem uviděl jaký je to kopec, tak jsem od toho upustil.

V podvečer jsme ještě navštívili běžnou místní cukrászdu v těsném sousedství penziónu, abychom ochutnali originální a vyhlášené dorty Doboš a Esterházy. Já jsem ještě poté ještě absolvoval krátkou procházku, abych zjistil jak daleko je to na zastávku tramvaje č. 24, jež jezdí přímo z Keleti pu.

4. den - čtvrtek 21. II. 2013

Na snídani nejsme poprvé za celý pobyt sami, ale s pětičlennou rodinou nějakých asi Holanďanů nebo Dánů nebo nějaké podobné neněmecké germánské národnosti. Program na poslední den pobytu jsme naplánovali až v Pešti. Museli jsme přitom přihlédnout k tomu, že celý den jsme přenášeli svá zavazadla z místa na místo jako kočka koťata.

Manželka nejprve běží naposledy do tržnice nakoupit nějakou originální maďarskou papriku a ještě trochu potravin. Potom jsme jeli metrem M3 a M1 opět do Městského sadu, abychom zde navštívili Dopravní muzeum, kde bylo možné zanechat zavazadla v šatně. Synovi se nejvíce líbilo modelové kolejiště a pult, ze kterého lze ovládat některé jeho funkce. Vydrželi jsme v nevelkém muzeu zhruba 2 hodiny, ale dítě by tam ještě klidně zůstalo.

Na závěr pobytu ještě jednou zařazujeme termální lázně Széchenyi. Jednak se nám tam líbilo a potom to bylo i velmi praktické. Od Dopravního muzea to byl jen kousek a zavazadla jsme si dali do převlékací kabinky.

Večer se pak přesouváme metrem M1 a M2 na nádraží Keleti pu. Do Prahy jsme odjeli po 8-mé hodině večerní v lůžkovém voze typu WLABmee vlaku č. 476/718. Ubytovací vozy má syn také velice v oblibě. Před průvodcem se vytahoval, že jede ubytovacím vozem již po dvacáté. Nebyla to vůbec pravda, jel teprve po 17-té a to do toho musíme započítat i dvě cesty ve vozech lehátkových (tedy typu Bc), pět cest ve vagónech kupečkových (lidově zvaných “(dlabaný) ingot“ resp. „stodola“ a v Evropě formálně, ale poněkud nadneseně označovaných jako WLB) a jednu cestu dokonce ve voze typu plackartový (v Evropě označován rovněž nadneseně jako WLC, ale spíš by se měl označit jako Cc).

5. den - pátek 22. II. 2013

Časně ráno o 1/4 na 7 vystupujeme z vlaku na katastru Vysočan na nádraží, které se kupodivu jmenuje po sousední Libni a tímto naše cesta končí.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgj4Uvo42B

Budapest

21.04.2013
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@