Od jezera Tisza až po Debrecen se rozprostírá jednotvárná suchá rovina, jedna z největších chráněných oblastí v Evropě, typická maďarská puszta. Jen zřídkakde naleznete malou vyvýšeninku nebo bahnité místo.

Čeho si všimnete, to jsou typické studně, které zajišťují pro dobytek tolik potřebnou vodu. No a pak pochopitelně potulujících se stád ovcí, skotu, koní, někdy i prasat. Občas je doprovázejí pastevci. Tam, kde jsou močály, můžete narazit i na velká zvířata připomínající vodní buvoly.

Území zabírá plochu 1 400 km2, z toho 820 km2 tvoří Hortobágyský národní park. Protože jde o přísně chráněnou oblast, některé části nejsou veřejnosti přístupné.

Za centrum této puszty se pokládá malá obec nazývající se také Hortobágy. Unikátní stavbou je v obci kamenný most přes potok (ten se jmenuje taky Hortobágy), který má devět pilířů, je dlouhý 170 metrů a je to nejdelší kamenný most v Maďarsku. No a protože v pusztě kameny nenajdete, musely se kamenné kvádry na stavbu vozit až z Egeru na povozech.

Další zajímavostí je Velká csárda, asi 300 let stará, dnes už trochu zmodernizovaná, ale nabízejí tu speciality původní kuchyně, z nichž doporučuji zejména proslulou hortobágyskou masovou palačinku.

Naproti csárdě je umístěno Pastýřské muzeum, kde se můžete poučit, jak kdysi žili místní pastevci. A kdybyste nechtěli do muzea, pak vám to mohou předvést v přilehlém amfiteátru jako divadlo včetně typického hortobágyského hovězího dobytka šedavé barvy a proslavených koní, kteří se tu šlechtí už víc než 300 let.

I v této obci je termální pramen, opět velmi teplý, a tentokrát s vysokým obsahem síry, takže ho můžete najít i „po čichu.“

Chodit do puszty na dlouhé pěší túry se nedoporučuje, můžete tu snadno zabloudit, těžko hledat vodu, a dlouhá chůze stepní travou taky není moc příjemná. To si radši udělejte vyjížďku kočárem. Ta je příjemnější a poznáte větší úsek.